Rozhovor-Billie Joe Armstrong-o sportu

14. května 2010 v 9:48 |  Rozhovory s GD
Rozohvor s Billiem o sportu
SI: Na stupnici 1 až 10, jak moc velký jsi sportovní fanoušek?
Armstrong: Ještě stále sleduju fotbal - tak trochu Raiders. Možná tak na 6,5, ale asi bych neměl říkat, že jsem fanoušek Raiders…
SI: Slavíš narozeniny ve stejný den, jako některý ze slavných sportovců?
Armstrong: Nech mě přemýšlet...Kdo by to mohl být…Joe DiMaggio?(hráč NY Yankees)
SI: Jim Brown a Michael Jordan se oba narodili 17. února. Myslíš, že Jordan ví, že slaví narozeniny ve stejný den, jako Billie Joe Armstrong?
Armstrong:Je to šílené, ale Bůh asi Jordanovi nedovolil, aby věděl, že sdílí narozeniny se mnou.
SI: Ty, basák Mike Dirnt a bubeník Tre Cool jste byli na Park Square a sledovali, jak Red Sox smetli The Cardinals (baseball). Co se dělo potom?
Armstrong: Byl to jeden z těch nejvíce surrealistických momentů, jaké jsem kdy viděl. Každý se radoval. Šli jsme ven z baru a sledovali tu přehlídku lidí, jenž pochodovali dolů po ulici. Byli jako v transu, jakoby levitovali. Byl to ten moment, kdy mě napadlo, jak jsou všichni ve společné harmonii a blaženosti. Nadšení fanoušci Red Sox…
SI: Je nějaká podobnost, mezi tvou hudbou a "psanci" z Raiders?
Armstrong: Řekl bych, že Oakland Raiders, jsou jako punk-rocková kapela fotbalu. Nemyslím si, že je v NFL nějaký hráč, který by si upřímně mohl říct, že vypadá špatně, když nosí černou a stříbrnou. Dokonce i Jerry Rice přišel na to, že přece jen vypadá dobře. Byl to v něm takový pocit pýchy. Jakoby si řekl: "Skara, jo! Já nosím černou a stříbrnou!"
SI: Vyrostl jsi v Oaklandu, co znamenali the A's a Raiders ve tvém životě?
Armstrong:Táta mě vzal na zápas, abych se podíval, jak the A's hrajou a já si vzpomínám na svůj poslední Super Bowl, než jsme odešli do Los Angeles. Raiders hráli s the Eagles a já si pamatuju Kennyho Kinga, jak skóroval touchdownem na postraní čáře. Vyrůstali jsme v East Bay, kde byli fanoušci 49ers a fanoušci Raiders. Všichni tvrdý chlapi nosili ve škole klobouky Raiders a všichni fanoušci 49ers se s nimi mlátili, když jsem ještě studoval na střední.
SI: Jak se kapela zapletla s NFL?
Armstrong: První věc, co se stala, byla Madden 2005. Bylo to s American Idiot. V minulém roce jsme byli v Bostonu, když Red Sox vyhráli. Další noc jsme hráli ve Worcesteru, nasadili jsme si klobouky Red Sox a zpívali "We Are The Champions". Byla to asi ta nejchytřejší věc, co jsem kdy udělal.
SI: Takže jste si pravděpodobně získali další fanoušky, na Madden.
Armstrong: To si myslím, jo! To je způsob, jakým jde kultura. Pro malé dětí se kupují videohry, ale pro některé mladé lidi, se první stává zkušenost s punk-rockovou hudbou, kterou hráli Green Day na Madden.
SI:Je americký fotbal sport, se kterým jsi nejvíce spřízněn?
Armstrong: Fotbal je to, co jsem hrál nejvíce, když jsem byl dítě.
SI: Popiš svoje krátké fotbalové působení v John Swett High School v Crockettu, Kalifornii.
Armstrong: Hrál jsem v prváku jeden rok. Wide receiver a záložníka. Všichni studenti druhého ročníku byli na Junior varsity a já skončil ve výběru právě s klukem z druháku. Byl jsem sice rychlejší, než on, ale jelikož byl starší, tak se do týmu dostal automaticky. Nakonec mě tam ale taky umístili v průběhu her...jeden hráč z týmu je doteď můj starý přítel.
SI:Jaká je tvoje nejvýznamnější fotbalová událost?
Armstrong: Ukončil jsem skórování hry jedním touchdownem v posledním zápase sezóny. Byl to první nízký výkop a já ho přijal. Najednou se všichni ti netvoři vyřítili za mnou. Vzpomínám si, jak jsem utíkal pryč od postraní čáry a míjel všechny ty chlapy. Bylo to jako útěk před hněvem Boha. Jenže když jsem se dostal do nepřátelské linie a všechno se posralo. Běžel jsem přes povolení jen proto, abych byl v bezpečí.
SI: Proč jsi skončil s fotbalem?
Armstrong:To jsem se dostával do víru punk-rocku. Začal jsem nesnášet atletiku. Blah. Blah. Blah. (nesmysl!). Můj bratr David byl výjimečný atlet ale já věděl, že tohle není způsob, jakým bych chtěl svůj budoucí život vést. Věděl jsem, že bych chtěl hrát na kytaru.
SI: Je tady od tebe citace, kdy jsi řekl, že jsou lidi bombardováni informacemi, se kterými stejně nemohou nic udělat. Například zda je dobré, vynášet soudy nad Michaelem Jacksonem, nebo Terry Schiavo. Myslíš, že lidé jsou těmito neupotřebitelnými informacemi bombardováni i co se týče atletiky?
Armstrong: Myslím si to. Někdy si myslím, že se sportovcům užívání steroidů nějak vymyká z ruky. Oni to nepotřebujou, ale stejně si píchají jednu injekci za druhou. Pak přijde tisk a ještě to všechno zveličí. Není se pak čemu divit, že lidé tak nějak ztrácí zájem o sport, když si ze všech těch informací odnesou pocit, že sport už není poctivý. Jenže co děti, které by chtěly v dospělosti být třeba vrcholovými sportovci? Ty získávají nakonec takové představy, že všichni baseballoví hráči a hráči NFL jsou zasraní narkomani! Nemají pak motivaci v tom pokračovat...taky není divu, že se Oaklandský A's nikdy nedostanou na pořádnej stadion.
SI: Existuje místo, které je pro tebe spojeno zároveň s hudbou i sportem?
Armstrong: Vzal jsem kluka na jeho první zápas baseballu na stadion SBC Park a o několik let později jsem tam na tom stejném místě navštívil Rolling Stones. Užasný.
SI: Co je tvoje oblíbená věc na sportu?
Armstrong:Miluju to, že v nynější době jsou ti správní atleti úžasné fyzické vzory. Věci, které lidi dělají v dnešním sportu jsou až neuvěřitelné. To jsou ti naprosto dokonalí atleti. Je na nich poznat, jak se lidská bytost může stále více zdokonalovat a dostávat se na vyšší úroveň a to je úžasné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama